Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Produkty ze zvířecích střev platíme zlatem. A s chutí konzumujeme

  0:01aktualizováno  0:01
Co mají společného cibetková káva, ambra a mana, která podle Starého zákona zachránila Izraelity prchající z Egypta před smrtí hladem? Než po nich sáhl člověk, prošly trávicím traktem živočichů. Prostě žádný přírodní odpad není bezcenný, pro někoho dalšího vždy představuje hotový poklad.

V útrobách vorvaňů, mořských savců, vzniká ambra - významná součást parfémů. Pach čerstvé ambry odpovídá místu, v němž se zrodila. | foto: Profimedia.cz

„A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.“ Tak popisuje Bible v knize Exodus manu, kterou spolu s křepelkami seslal Hospodin hladovějícím poutníkům.

Nevíme, co přesně se tehdy na Sinaji odehrálo a zda vůbec něco. Ale zatímco křepelky vzbuzují pramálo otazníků, o možném racionálně vysvětlitelném zdroji many se vědci různých oborů stále dohadují.

Fotogalerie

Jedním z nejpravděpodobnějších vysvětlení je míza tamaryšku prohnaná trávicím traktem červce, tedy hmyzu příbuzného mšicím. Červci napichují cévní svazky tamaryšku a sají z nich sladkou šťávu. Berou si z ní potřebné živiny a zbytek cukrů vylučují v podobě lepkavé šťávy, medovice. Ta po odpaření vody krystalizuje a vzhledem odpovídá biblickému popisu: „Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý a chutnal jako medový koláč.“ Tamaryšek je stejně jako příslušný druh červce na Sinaji hojný a medovice se v oblasti tradičně používá jako sladidlo.

Obdobný produkt jiných druhů hmyzu sbírají i australští Aboriginci. A na medovici zpracované včelami na tmavý med si pochutnáváme i my Evropané. Sotva koho trápí, že jde vlastně o upravené výkaly mšic.

Příliš mnoho cukrů

Sladká šťáva v cévních svazcích rostlin proudí pod značným tlakem, takže když do ní mšice, červec nebo příbuzný hmyz zanoří své bodavě sací ústní ústrojí, sotva stíhá polykat. Jako kdyby urazil hydrant.

Cukrů má nadbytek, potýká se spíš s nedostatkem aminokyselin. A tak svým tělem nechává šťávu proudit, filtruje z ní vhodné živiny a přebytečné cukry vypouští druhým koncem těla ven.

Tento odpadní produkt plný živin je atraktivní pro další strávníky. Jak vidno, někdy se mezi ně zařadí i člověk. Většinou si však poněkud netradičním sirupem osladí život nejrůznější druhy hmyzu, příležitostně ptáci.

Nejčastějšími konzumenty bývají mravenci, kteří medovici sbírají buď z listů a větviček, nebo přímo ze zadečků mšic. Mšicím to nijak nevadí, spíše naopak. Zatímco mravenci mají přístup ke koncentrovanému zdroji energie, mšice získávají ochranu před predátory, například slunéčky.

Chuť ukrytá v trusu

„Perfektně vyvážená, skoro až sametová, s jemnými podtóny sladkého karamelu, lískových oříšků a kakaa a s jemnou kyselinkou na samotném konci.“ Takovou charakteristikou láká zákazníky jeden z distributorů kopi luwak neboli cibetkové kávy. Jedinečnou vůni a chuť jí dodává cibetkovitá šelma ovíječ skvrnitý.

Cibetky vybírají a tráví kávová zrna a vzniká tak jedna z nejkvalitnějších a...

Cibetky vybírají a tráví kávová zrna, a vzniká tak jedna z nejkvalitnějších a nejdražších káv na světě, tzv. cibetková káva (luwak coffee).

Ovíječ se v Indonésii potlouká kolem kávových plantáží a jídelníček si zpestřuje zralými kávovými boby. Dužinu stráví a v jeho trusu pak lze nalézt obnažená kávová zrna. Působením střevních bakterií jsou mírně nakvašená a bílkoviny v nich obsažené jsou rozštípané na kratší fragmenty, které reagují s cukry za vzniku látek s výraznou vůní. Méně bílkovin zároveň znamená méně trpkosti.

Kopi luwak se zrodila nejspíš z šetrnosti. Pěstitelé kávy nechtěli v duchu hesla „ani zrno nazmar“ kávovými zrnky plýtvat, a tak je z trusu vybírali. Nejspíš doufali, že zákazník nic nepozná, a ani je nenapadlo, že by ovíječ mohl kvalitu zrn naopak zvýšit. Dnes cibetková káva patří k nejdražším na světě.

Trus, tentokrát kozí, hraje roli i při výrobě arganového oleje získávaného z plodů stromu argánie trnité. V Maroku je využíván v kuchyni a nachází uplatnění i v kosmetice. Nejprve je třeba zbavit jádra dužiny. Toho lze dosáhnout různými způsoby, ale tradiční metoda spočívá ve vyhánění koz do korun stromů. Kozy spásají plody a nestrávená jádra pak výrobci oleje vybírají z jejich bobků.

Z útrob mořských tvorů

Zatímco mšice, ovíječi nebo kozy ve svých střevech pouze upravují původně rostlinný materiál, vorvani další cennou látku ve své trávicí soustavě přímo vyrábějí. Ambra sehrála významnou roli v dějinách parfumářství. A přestože už bývá často nahrazována uměle, chemicky upraveným extraktem ze šalvěje muškátové, pravá ambra se využívá dodnes. Pomáhá stabilizovat další aromatické látky, takže parfém díky ní vydrží působit mnohem déle.

Z páchnoucího kamene na pláži se vyklubala vzácná ambra

Ambra ze střev vorvaně vypadá jako páchnoucí kámen, přitom jde o vzácnost.

Její vznik tak voňavý není. Hlavní potravou vorvaně jsou hlavonožci a nestrávené rohovité zobáky krakatic a chobotnic by mu mohly nepříjemně dráždit, nebo dokonce poškodit žaludek a střeva. Vorvaň je proto obaluje ochranným sekretem. Traduje se, že vorvaň nevzhledný chrchel vyvrhne a tím se ho zbaví. Novější výzkumy ovšem ukazují, že ambra častěji opouští tělo řitním otvorem. Případně je tak velká, že se jí velryba nedokáže zbavit a do moře se celý útvar uvolní až po její smrti.

Čerstvá ambra příliš nepřipomíná hmotu tolik ceněnou výrobci parfémů. Její pach odpovídá místu, v němž se zrodila. Vznáší se v oceánu a měsíce či roky působení slané vody, vzduchu a bakterií ji promění k nepoznání. Změní barvu, konzistenci, a co je nejdůležitější, vůni.

Zásadní roli v dějinách lidstva sehrál trus mořských ptáků – guáno. Coby bohatý zdroj dusíku, fosforu a draslíku nachází využití jako hnojivo, byť dnes už spíš okrajově v oblastech výskytu a v ekologickém zemědělství.

V některých pobřežních oblastech dosahuje mocnosti desítek metrů a mezi roky 1840 a 1870 se z nalezišť v Peru vozilo do Evropy ve velkém. Později je nahradil chilský ledek z pouště Atacama a ještě později syntéza amoniaku ze vzdušného dusíku.

Guáno netopýrů, seškrabované ze stěn jeskyň, svého času sloužilo i jako surovina pro výrobu střelného prachu.

Páchnoucí ekosystém

Potrava, která prošla trávicím traktem, samozřejmě ztratila mnoho ze své vydatnosti, přesto je pro řadu organismů atraktivní. Některé dovedou využít látky původním jedlíkem nestrávené, například celulózu. Jiné se spokojí se zbytky a ocení jejich koncentraci na jednom místě.

Exkrementy navíc obsahují odumřelé buňky ze střevní výstelky a miliardy střevních bakterií. Zkrátka pochoutka. O energetické hodnotě trusu velkých býložravců ostatně svědčí i to, že vysušené exkrementy velbloudů a dobytka slouží v pouštních a polopouštních oblastech jako palivo.

Popelnice jednobuněčných

U jednobuněčných organismů nelze mluvit o exkrementech, protože kde chybí trávicí soustava, chybí i její produkty. Přesto vytvářejí odpadní látky nepřehlédnutelného významu.

Třeba kvasinky. Jejich nejznámější skupina zpracovává cukry způsobem, který jako nevyužitý odpad zanechává oxid uhličitý a alkohol. Bez oxidu uhličitého by nekynulo těsto, bez alkoholu by na světě leccos fungovalo jinak.

Odpadních produktů bakterií je mnoho, nejdramatičtější důsledky měl asi před třemi miliardami let zlepšovák jedné bakteriální linie, z níž se vyvinuly sinice a trik pak převzaly vyšší rostliny. Tyto bakterie objevily fotosyntézu, jejímž odpadem je molekulární kyslík. Do té doby byl kyslík na Zemi vázán ve sloučeninách. Je silně reaktivní a na tehdejší život působil jako prudký jed, jeho nárůst v atmosféře způsobil globální ekologickou katastrofu.

Většina forem života (tehdy ještě výlučně jednobuněčného) vyhynula, zbytek se před kyslíkem buď ukryl, nebo se v něm naučil žít a využívat ho.

Na trus se dá nahlížet jako na svébytný ekosystém, byť s krátkou životností. Kolonizují ho nejrůznější druhy organismů, mezi nimiž vznikají složité vztahy. Někteří se trusem přímo živí, za nimi přicházejí predátoři (například brouci drabčíci), případně parazité.

Motýli sají z exkrementů minerální látky, pro různé členovce představují zdroj vody, organické látky jsou atraktivní pro různé druhy much a brouků, jejichž larvám exkrement slouží jako inkubátor zajišťující stálou teplotu, vlhkost i přísun potravy.

Chuťové preference některých těchto organismů prozrazují už jejich jména. Trvalé bydliště v exkrementech má například houba hovník, vyvíjejí se v nich larvy mouchy výkalnice a kousky trusu si z nich odnáší brouk výkalník.

Evoluce se dokáže kreativně chopit všemožných příležitostí. Americký sýček králičí se například naučil sbírat savčí trus a aranžovat ho v blízkosti svého příbytku. Láká tím do své blízkosti brouky živící se trusem, kteří představují hlavní složku jeho potravy.

Jeden poddruh masožravé láčkovky Rafflesovy na Borneu zase není příliš úspěšný při chytání hmyzu, ale umí si poradit jinak. Listy se díky svému tvaru staly oblíbeným odpočívadlem drobných netopýrů, jejichž trus padá do láčky a rostlina z něj získává potřebný dusík.

„Je to neobvyklý příklad spolupráce mezi živočichem a rostlinou, kdy živiny poskytuje živočich rostlině, a ne naopak,“ komentují to němečtí autoři objevu v časopise Biology Letters.

Příroda je mistryně recyklace, trvalou udržitelnost svého hospodaření prokazuje už více než čtyři miliardy let. Žádný přírodní odpad není bezcenný, pro někoho dalšího vždy představuje hotový poklad.

Autoři:



Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

KVÍZ: Deset anglických kuchařských výrazů, které musíte znát v receptech

Při vaření se používá hodně postupů, které v anglické terminologii u nás nejsou...

Dnes jen už málokdo vaří podle ušmudlaného deníčku po mamince. Není nic snadnějšího než sednout k počítači nebo...



Pláže Floridy ochromil červený příliv. Hynou ryby, ptáci i želvy

Mrtvé ryby na plážích Floridy

Velká horka trápí nejen Česko, ale i americkou Floridu. Čtenářka Renata Mysliveček, která u zdejších pláží žije, den za...

Se zahradou si hraje. Má být oslavou života, pod jehličnany je mrtvo, říká

Růže jsou podle majitele tohoto nádherně rozkvetlého království pro každou...

Zahradničí přes dvacet let a miluje anglický a holandský typ neformálních zahrad s ostrým kontrastem květů a syté...

Z Prahy prchají do Posázaví na chalupu s půvabnou zahradou po babičce

Dům a zahrada po babičce s dědou přinášejí rodině z Prahy spoustu radosti a...

Domek se zahradou, které budovali zhruba před sedmdesáti lety její děda s babičkou, jsou srdeční záležitostí čtenářky,...

Další z rubriky

VIDEO: Ovocné sushi je jako sladká tečka, kterou si snadno připravíte doma

Ovocné sushi je neobvyklou sladkou tečkou.

Sushi existuje nepřeberné množství druhů. Málokdo se však setkal s ovocnou variantou, která může posloužit jako „sladká...

VIDEO: Potřebovali se zbavit beranů, upekli je na kamenech v zemi

Vše potřebné je už připravené.

Šéfkuchař Vojtěch Kalášek rád zkouší neobvyklé věci, se kterými se v běžné praxi nesetkáte. Tentokrát se rozhodl...

Zdeněk Pohlreich: Končím, patřím do starého železa, už většinou ani nevařím

Zdeněk Pohlreich (v bistru Next Door by Imperial)

Téměř deset let jezdil po celé zemi a radil majitelům restaurací. Jeho pořad Ano, šéfe! se stal legendou. Teď se...

Najdete na iDNES.cz