Teprve září a říjen bývají obecně tou správnou houbařskou sezonou, takže nyní se dají opravdu najít i ty nejoblíbenější hřibovité houby. „Aktuálně rostou kozáci, křemenáče, hojně bedly, ryzce borové i smrkové, poměrně chutné holubinky i u většiny národa asi nejoblíbenější hřib hnědý a smrkový. Dokonce i hlíva už začíná růst,“ vypočítává mykoložka Tereza Tejklová z Muzea východních Čech v Hradci Králové, co v posledních dnech v lese našla.
Václavky letos začaly růst už s koncem srpna, takže kdo je má rád, má šanci přijít si na své. A neroste u nás jenom jeden druh. „Je jich dokonce sedm: bažinná, bezprstenná, obecná - ta je vzácnější, a pak ještě smrková, severská, hlíznatá a cibulkotřenná,“ Jedna z nich - václavka bažinná - je dokonce zákonem chráněná; ale protože roste na rašeliništích a rašelinných loukách, nemusejí se houbaři bát, že by ji omylem sebrali,“ popisuje Tejklová.
A dodává, že asi nejběžněji lze narazit na václavku smrkovou a hlíznatou. Obě rostou v trsu, na dřevě nebo i zdánlivě ze země - vždy je to ale z kořenů či dřevních zbytků ukrytých v zemi. „Na klobouku ani na třeni nemají výrazné šupiny, naopak se říká, že jejich kloubouček je jen jakoby zlehka posypaný skořicí či perníkem,“ popisuje mykoložka jednoduché znamení, jak václavky bezpečně poznáte. Pokud je pěkné počasí a nemrzne, dají se václavky sbírat až do listopadu.
Smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová roste v trsech
A doplňuje, že jde o opravdu jemné šupinky, které neodstávají: „Nejčastěji si totiž lidé václavky pletou s šupinovkou kostrbatou (prohlédnout si ji můžete zde), která má odstávající až pyramidální šupiny. Případně cokoliv, co roste v trsu - a kdo by měl opravdu smůlu a schopnost až fantastické záměny, mohl by si ji teoreticky splést se smrtelně jedovatou čepičatkou jehličnanovou, obsahující stejné toxiny jako muchomůrka zelená,“ nastiňuje odbornice nejhorší možný scénář.
Z jedovatých hub aktuálně roste muchomůrka zelená či ryzec hnědý. „Nenechte se zmást jeho vůní po magi,“ varuje mykoložka. |
A jak za syrova jedovaté václavky v kuchyni upravovat? „Spousta lidí nedá dopustit na václavkový guláš. Kdo má rád houby a nemusí maso, tak bude z jeho chuti nadšený¨. Příprava je v podstatě úplně stejná jako u klasického guláše. Případně je to úplně nejklasičtější a výborná houba na zavařování do sladkokyselého nálevu,“ vypočítává Tejklová nejvhodnější kuchyňské úpravy václavkové úrody. Na smažení či grilování raději zapomeňte, protože se při něm podle mykoložky nedosáhne dostatečné teploty k neutralizaci obsaženého jedu. A riskovat průjem nebo zvracení za to nestojí.
Když chcete houby bezpečně poznat, zajděte na výstavuNastal čas houbařských výstav (jejich přehled zde). Pokud milujete čas strávený v lese, ale nejste si jisti svým houbařským uměním, zajděte na výstavu, kde jsou houby spolehlivě určené mykology, kteří vám případně i s čímkoliv týkajícím se hub poradí. (Jak se na takovou výstavu houby sbírají, si přečtěte v rozhovoru zde.) A co zajímavého vystavují například na do soboty trvající aktuální výstavě hub ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, kde jsme Terezu Tejklovou ve čtvrtek zastihli? „Z právě rostoucích druhů tu je vystavená právě václavka smrková, z ryzců pak vzácný ryzec honosný a odporný. Pak ostnateček kosťovitý, ten i já vidím na vlastní oči poprvé. Je tu i pěkná škárka hvězdicovitá, z holubinek např. Lundellova, spousta pavučinců, a třeba i lopatička kyjovitá, která roste velmi vzácně pod modříny,“ láká mykoložka do Šumperka. |
